21 května 2023
Hřebenovka E3: Vel’ký Kriváň a Chleb
Hřebenovka E3: Vel’ký Kriváň a Chleb
Aktualizováno: 28. 9. 2022
Zdolat dva vrcholy za den je tak akorát. Kdyby jeden nebyl nic moc, tak si spravíte náladu tím druhým. No, jenže Malá Fatra jich ale skýtá hned několik po krásné hřebenovce.
Je to zajímavé. Kdybychom jeli na Sněžku, je to 5 hodin cesty autem. Když jedeme na Slovensko do Malé Fatry, jsou to 3 hodiny. Balíme se a hurá na Slovensko.
Začínáte v obci Terchová. Odtud směřujte do Vrátne. Kdybyste neměli mapu, tak po silnici směrem k horám. Takhle jednoduché to tam je. Skutečně není kam zabloudit. Terchová je malá obec.
Na okraji Terchové uvidíte parkoviště a spousty reklamních bannerů, svahy a vypadá to jako byste už byli na místě. Omyl. Silnice pokračuje? Tak to na místě nejste. Jeďte dál. To, že jste přijeli ke kabinové lanovce ve Vrátne poznáte jednoduše tak, že silnice končí. Po pravé straně je parkoviště zdarma a asfalt se zakroutí dokolečka, aby navázal na silnici, kterou jste přijeli. Tohle je konečná. Dál silnice nevede. Vystupovat.
Lanovka
Lístek si můžete koupit ve stánku. My jsme si kupovali lístky online se slevou. Je to lepší z několika důvodů. Kdyby byla fronta, tak vám lanovka neujede. Zdola jezdí 1x za hodinu. V ten den, kdy jsme přijeli tam seděla protivná ježibaba. A za třetí máte slevu.
Kabiny jsou až pro 8 lidí. My měli ten luxus, že jsme si mohli jet sami dva. Lidí nečekalo tolik. Přece jen jsme navštívili Vrátnou ve čtvrtek, pracovní den a ke všemu před 10. hodinou dopoledne.
Nečekejte servis jako v Tatrách. Ona je Malá Fatra ve všem jiná, než na co jste zvyklí z Tater a tím mám na mysli horší. Do kabinky si nastoupíte sami a bez informací. Kdybyste hledali nějaké pokyny nebo info, nikde nejsou ani vylepené cedulky, prospekty, nic. Už samotná chata, ke které lanovka patří je dlouho zavřená a chátrá. Ostatně jako vše okolo. Přitom je tohle zlatý důl, který by mohl vydělávat miliony na turistech. No, slovákům je to asi jedno, že sedí na prachách, ale nehnou brvou. Budiž.
Zatímco bychom mohli být ubytovaní třeba tady, hned u místa, ne, jsme ubytovaní v Terchové v moderním domě. Potenciál jako kráva na kousku místa. Dobře, opouštím vztek nad tím, jak někdo sedí na zlatém dole, ale je slepý, hluchý, ležící, spící, nic nedělající.
Je 10:00 hod. Vyrážíme nahoru.
Horná stanica, sedlo
Zhruba za 5 minut, max 10, jsme nahoře. Uteklo mi to velice rychle. I když foukalo, kabina byla stabilní. Vítr se lámal o všude okolní stromy. Takhle husté lesy jsem na celé Moravě neviděl. Alespoň tohle se Slovákům musí nechat.
Horná stanica má bufet s ospalou obsluhou a venkovní posezení s výhledy. K tomu nutné záchody a co víc potřebujete. K pobavení je cedulka zákazu konzumace vlastních jídel. Už tady máte krásné výhledy a samo o sobě by to stačilo, kdyby zde vaše cesta teprve nezačínala. Nevím proč, ale všude tady nacpali kameny, které jsou extrémně hladké a kloužou i za sucha. Říkám manželce, jak jsem rád, že tu není mlha nebo dokonce neprší. Nikam bychom se nedostali po těch blbých kluzkých kamenech.
Vel'ký Kriváň
Rozcestí. Vlevo je to na Chleb, vpravo na Kriváň. Vydáváme se pokořit Kriváň. Je nejvyšší horou Malé Fatry a tak je to povinnost si zajít udělat fotku a mrknout se po okolí z vrcholku. Díváme se na cedulky a ukazují vzdálenost v čase. Ten údaj je naprosto mimo. Potkáváme skupinku lidí, která ale zůstává na rozcestí a s námi nejde. Díky za ty dary! Proto chodíme do hor. Abychom potkávali co nejméně lidí. Většinou se daří. Na Malé Fatře jsem to čekal horší. Nakonec to bylo naprosto super. Žádné davy jako v Jeseníkách na každém kroku.
Včera jsme si dali do těla v Jánošíkovych dierách, máme pevný časový harmonogram a čeká nás ještě cesta domů. Volíme proto lanovku, vysedáme si plní sil a tak pro nás výstup od sedla na vrchol není nijak náročný. A víte co? Super volba. Mohli jsme si vše užít na maximum.
Ano, svah si vystoupáte, ale není to žádný zabiják. Ještě nejsme nahoře, ale už se dá kochat pohledy do okolí. Fotíme kameny, rostliny, horské čmeláky a sebe. Cestu si užíváme až do místa na fotce nad tímto textem. Proč? Tady začalo foukat. Byl by malý zázrak, kdyby na nějakém vrcholu nefoukalo, výbavu na to máme od A do Z, ale i tak ten dosavadní mírný vánek měl co do sebe. Ani vedro ani zima. Akorát. Odtud je cesta kamenitá. Štěrk, písek, kameny.
Jedna rychlá fotka do dálky (pod textem), obléct merino mikinu a pokračujeme. Čím blíže vrcholu jste, tím tam chcete být co nejdřív. Zrychlujeme tempo.
A jsme tu! Severní pól dobyt! Zase. Tohle si říkám při každé pokořené hoře. Výhledy fajn, tyčka s cedulí OK, čekal jsem víc od nejvyšší hory Malé Fatry. Cítím lehké zklamání. Hodně mě potěší, když je v dáli vidět Vysoké Tatry. Uděláme pár fotek na všechny strany a hned se přemýšlí kam dál ať si spravíme chuť.
Navíc k tomu se dostavila na vrchol skupina cizinců různých národností. Slyšíme italštinu, španělštinu. Mizíme. Proto mám od nás zatím nejoblíbenější vrchol Keprník. Tak by měl vypadat vrchol. Nejen cedule na tyči. A mohli jsme tam být sami. Jistě, že lidi chodili, ale my si počkali kousek dál, kde padly sušenky a nějaká ta čokoládová tyčinka, dokud se návštěvníci neodebrali níž. Tady to nešlo. Chleb musí být lepší. Jdeme dolů k sedlu.
Znáte to, jak jdete dolů 2x rychleji než nahoru? Dnes to byl snad rekord v rychlosti. Oba jsme se těšili na další cestu. Tentokrát doleva na Chleb.
Chleb
Není žádné béčko. Co se výšky týče nebo prominentnosti. Zjistili jsme dole v suvenýrech, že Slováci znají Chleb, Rozsutec, ale nikde nekoupíte magnetku s Vel'kým Kriváněm. Nechápali jsme a nechápeme proč doteď. Přitom dominanta je jedna a zcela jasná. Na magnetce ale nikde.
Na horách jsem vyfotil ledacos. Ještěrky, ptáky, brouky, obojživelníky, ale cvrčka ještě ne. Rozšiřuji sbírku kousek od rozcestí sedla hnedle mezi křovím a pokračujeme.
Ve vzduchu je cítit podzim. Začíná být vidět i na přírodě. Sláva. Nejlepší roční období je tu. Cedule tvrdila, že ze sedla na Chleb dojdete za 25 minut. Nejsme na horách první den, abychom už od pohledu dokázali odhadnout dobu, která bude potřeba, než někam dojdeme. Tohle není chodník ve městě. Naše oči 25 minut nevidí. Na 17. hodinu hlásí bouřky. Stíháme. To už budeme dole u auta a v klidu.
Po 3 kilometrech se otáčíme a vidíme Kriváně. Chvíli stojíme. Vždyť je to jako pár minut, co jsme tam stáli na vrcholu. A je to pěkný kopec. Hlavně vidíme bok, který byl dosud skrytý.
Trasa na Chleb je zábavnější. Hlavně láká přes něj pokračovat dál. Na to ale nemáme čas. Bude stačit Chleb.
Vrchol dobyt, další. Na Chlebu je nám líp. Opodál létají ptáci. Místa k sednutí dost. Rozhledy. Cesty dál směrem na Rozsutec. Tohle nás baví.
Nálada na maximu a je to. Splněno. Fotky nafocené, videa nahraná. Totální spokojenost. Věděli jsme, že se do Malé Fatry už nepodíváme. Využili jsme příležitosti na maximum.
Závěr
A kolik toho našlapete? Minimum a přesto uvidíte tolik.
Lanovka cestou dolu nejela v celou hodinu. Pustili nás mimo jízdní hodiny. Přišli jsme, zeptali se a jeli dolů.
U auta na parkovišti ohřát jídlo a domů. Téměř. Ještě bylo potřeba koupit suvenýry. Minci pochopitelně máme. To je povinnost. Chtělo to navíc magnetky. No a při té příležitosti malá zastávka u sochy Jánošíka. Neholduji umění, ale tahle socha se povedla. Je to skvost a skutečná pocta tak, jak to zamýšleli. Schválně dávám ČB fotku, abyste se tam zajeli podívat. To se musí vidět. Jistě, je to jen hloupý kopeček, na kterém stojí, ale nejedete jen kvůli soše přece. Je stříbrná. Vylezlo slunce zpoza mraku a odrážela lesk. Krásné zastavení.
Jestliže oceňujete moji práci s blogem, budu rád za každý příspěvek zaslaný naskenováním QR kódu.
Podpořit mě můžete i nákupem merche z mého obchodu: https://store.streamelements.com/jasonb54
#janosik #slovensko #travel #travelblog #cestovani #blog #jasonb54 #video #malafatra #velkykrivan #chleb #hory
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)